Kyanotypie je fotografický proces pracující na principu kontaktu, který vytváří sytě modrý obraz ze dvou železných solí učiněných citlivými na sluneční světlo. Negativ nebo předmět se položí na papír s naneseným roztokem, exponuje se na slunci a opláchne se čistou vodou. Poté se objeví modrá. Žádná temná komora, žádná laboratoř, jen světlo a voda.
Právě tato strohost překvapuje na workshopech ty, kdo si představovali fotografii jako záležitost přístrojů a přípravků. Slovo působí technicky, téměř odpudivě, přitom označuje jeden z nejjednodušších postupů, jaké lze realizovat.
Tato stránka podává jasnou definici a u každého bodu odkazuje na článek, který jej prohlubuje. Pro zasazení tohoto postupu do celku úkonů a tvůrčích možností slouží jako výchozí bod kompletní průvodce kyanotypií.
Odkud pochází slovo kyanotypie
Termín pochází z řečtiny, ze dvou kořenů, které o postupu vypovídají téměř vše. Kuanos označuje tmavou, sytou modř, tu modř, kterou najdeme v názvu kyanu a v celé rodině slov kolem tohoto odstínu. Tupos znamená otisk, stopu zanechanou kontaktem.
Kyanotypie je tedy doslova modrý otisk. Tato etymologie není jen kuriozita, popisuje přesně to, co se děje na papíře. Modř není inkoust ani barvivo nanesené dodatečně. Obraz také nevzniká z objektivu, který promítá scénu. Vzniká z otisku, který zanechalo světlo tam, kam mohlo dosáhnout na citlivý povrch.
Slovo vytvořil v devatenáctém století anglický astronom John Herschel. Podle Francouzské národní knihovny vyvinul postup v roce 1842. Přípona -type, společná mnoha starým fotografickým postupům, jako je daguerrotypie nebo kalotypie, jen naznačuje, že jde o techniku zhotovování kopií. Rodina alternativních procesů je na takové názvy zakončené na -type bohatá, každý označuje vlastní chemii a vlastní vzhled.
Jednoduchá definice kyanotypie
Kdybychom měli kyanotypii shrnout jednou větou, byla by to tato. Fotografický proces, který zachytí modrý obraz na podkladu pokrytém železnými solemi prostým exponováním na slunci a oplachováním vodou.
Tři vlastnosti jej odlišují a stojí za zastavení. Proces funguje kontaktem, což znamená, že se prvek k reprodukci, negativ nebo předmět, pokládá přímo na papír, bez přístroje a bez promítání.
Jako zdroj energie využívá ultrafialové světlo slunce, což ušetří jakoukoli temnou komoru. Dává také jedinou barvu, pruskou modř, která je podpisem tohoto procesu.
Tato jednoduchost má příjemný praktický důsledek. Papír se připravuje a zpracovává při okolním světle místnosti, protože běžná žárovka téměř nevyzařuje ultrafialové záření. Před sluncem se chrání jen po dobu schnutí. Vše ostatní probíhá venku, na slunci, poté pod kohoutkem. Právě tato dostupnost z něj často dělá první setkání s alternativní fotografií.
Henry Bosse, Mouth of the St. Croix River, 1885, kyanotypie. Příklad modré fotografické kopie, zde věnované krajině. Smithsonian American Art Museum, 1994.91.30. Volné dílo.
Jak postup funguje v kostce
Princip spočívá v řetězci krátkých úkonů, z nichž každý má svůj smysl. Ve stejných dílech se smísí dvě železné soli v prášku rozpuštěné ve vodě, citran železitoamonný a hexakyanoželezitan draselný. Poté se na papír nanese tento roztok a nechá se schnout mimo světlo.
Hexakyanoželezitan je v dávkách používaných v tomto postupu málo toxický, ale při styku s kyselinou nebo v roztoku působením UV záření může uvolňovat kyanid.
Pro první vyzkoušení bez hledání jednotlivých činidel zvlášť Sada pro kyanotypii Sténoflex obsahuje obě železné soli, deset listů akvarelového papíru, dávkovací pipety a návod k použití.
Takto zcitlivený papír reaguje na UV. Položí se na něj černobílý negativ nebo neprůhledný předmět, list, květ, krajku, načež se celek exponuje na slunci. Tam, kam světlo dopadá, se spustí chemická reakce, která zafixuje modř ve vláknu; tam, kde předmět stíní, zůstává papír nedotčený.
Oplachování čistou vodou poté odplaví nepřeměněné soli a odhalí obraz. Modř nabývá plné hloubky při schnutí. Žádný ustalovač není potřeba, zdůrazňuje knihovna Cornellovy univerzity ve své prezentaci postupu.
- Ve stejných dílech smíchat citran železitoamonný a hexakyanoželezitan draselný rozpuštěné ve vodě
- Nanést roztok na papír a nechat schnout mimo světlo
- Položit na papír černobílý negativ nebo neprůhledný předmět
- Exponovat celek na slunci
- Oplachovat čistou vodou, aby se objevil obraz
- Nechat uschnout, modř pak nabude plné hloubky
Postup se tedy shrnuje do tří složek, dvou železných solí, slunce a vody, bez jakékoli vývojové lázně v klasickém smyslu. Chemická reakce probíhá ve vláknu papíru. Podrobnosti o poměrech, nanášení a schnutí patří do praxe. Recept na kyanotypii rozebírá každé dávkování krok za krokem.
Proč je obraz modrý
Barva není estetická volba, vyplývá přímo z chemie železa. Účinkem ultrafialového záření železo mění stav. V papíře se vytvoří intenzivně modrá nerozpustná sloučenina, pruská modř. Ta kreslí obraz tam, kde mohlo světlo působit.
Tato modř je tedy přirozenou barvou kyanotypie, ne dodaným odstínem. Lze ji poté posunout k hnědé nebo fialové lázněmi pro tónování, ale po oplachování, bez jakéhokoli zásahu, je kyanotypie modrá. Dobře opláchnuta se kyanotypická kopie dlouho uchovává v suchu, mimo dlouhodobé přímé světlo a mimo alkalické kartony.
Pro podrobné pochopení, proč je kyanotypie modrá a jak přesně vzniká tento odstín pruské modři, je otázce věnován celý článek. Přesný mechanismus této reakce, dvě soli v ní a jejich přeměna, je podrobně popsán v našem průvodci chemikáliemi pro kyanotypii.
Jedno slovo začátečníky často uklidní, protože název jednoho z činidel znepokojuje. Hexakyanoželezitan draselný není volný kyanid. Jeho atomy jsou pevně vázány na železo. Hexakyanoželezitan je v dávkách používaných v tomto postupu málo toxický, ale při styku s kyselinou nebo v roztoku působením UV záření může uvolňovat kyanid. Proto se nikdy nedává do styku s kyselinou.
Činidla se přesto zpracovávají s opatrností, v rukavicích a ve větrané místnosti, aniž by se cokoli dramatizovalo.
Kyanotypie v rodině alternativních procesů
Kyanotypie patří mezi takzvané alternativní procesy, neboli historické procesy, soubor fotografických technik předcházejících průmyslu analogové a poté digitální fotografie, které dnes udržují při životě praktici pro radost z gesta a z hmoty. Patří k nim fotografování dírkovou komorou, gumotisk, paladiový tisk nebo van Dyke, každý s vlastní chemií a vlastním zrnem.
V této rodině zaujímá kyanotypie zvláštní místo svou jednoduchostí a blízkostí k fotogramu. Protože obraz vzniká kontaktem, ne promítáním, stačí položit předmět na papír a otiskne se jeho silueta, bez jakéhokoli negativu.
Právě tato spřízněnost s otiskem spojila postup velmi brzy s botanikou a přírodou, už od prvních kyanotypických kopií řas z 40. let 19. století.
Postup sdílí také technický rys s jinými kontaktními kopiemi, použití ultrafialového světla místo zvětšováku, což ho činí závislým na slunci nebo UV zdroji. Toto omezení je zároveň jeho svobodou, protože přesouvá ateliér ven a činí z počasí parametr obrazu.
Dvojí význam kyanotypie a kyanografie
Termín někdy vede k záměně, protože se setkáme i se slovem kyanografie. Samotné slovo kyanotypie navíc zahrnuje dvě blízké skutečnosti. Označuje zároveň postup (techniku zhotovování kopií) a předmět (výslednou kopii samotnou). Říkáme tedy, že se věnujeme kyanotypii. Říkáme také, že kyanotypická kopie visí na zdi.
Kyanografie naproti tomu odkazuje spíše na technické a opakovatelné využití postupu, zejména kopírování plánů a dokumentů, zatímco slovo kyanotypie zůstává spojeno s fotografickým a uměleckým rozměrem.
Rozdíl mezi kyanotypií a blueprintem tedy spočívá v použití, ne v postupu: blueprint je kyanotypie použitá ke kopírování plánů architektů a inženýrů, s bílými liniemi na modrém pozadí. Toto rozlišení není v běžném úzu vždy ostré.
| Termín | Co označuje |
|---|---|
| Kyanotypie, postup | Technika zhotovování kopií („provozovat kyanotypii“) |
| Kyanotypie, předmět | Výsledná kopie („kyanotypická kopie visící na zdi“) |
| Kyanografie | Technické a opakovatelné využití, například kopírování plánů a dokumentů |
| Blueprint | Kyanotypie použitá ke kopírování plánů, s bílými liniemi na modrém pozadí |
Zapamatovat si dvojí význam slova předchází mnoha nedorozuměním. Když se mluví o zdařilé kyanotypii, myslí se kopie; když se mluví o učení kyanotypii, myslí se postup. Jeden řecký kořen, modrý otisk, pro techniku i pro obraz, který vytváří.
Kde s kyanotypií začít
Jakmile je definice stanovena, nejlepším způsobem, jak postup pochopit, zůstává vyzkoušet jej poprvé. Vyžaduje málo, dvě železné soli, vhodný papír, vodu a kousek slunce. První obraz často stačí k tomu, aby se v gestu upevnilo, co žádné vysvětlení zcela nenahradí.
Odtud každý článek věnovaný kyanotypii prohlubuje jeden konkrétní bod, od výběru papíru po expozici, aby se tato definice proměnila v dovednost.
Eric Marais — Fotograf, autor dvou knih o fotografování dírkovou komorou (nakladatelství Pearson) a tvůrce Sténoflexu. Od počátku vede úvodní workshopy alternativní fotografie, od fotografování dírkovou komorou po kyanotypii.