Pro přípravu kyanotypie se citran železitoamonný a hexakyanoželezitan draselný rozpouštějí odděleně ve vodě, nejlépe demineralizované, načež se oba roztoky smíchají ve stejných dílech těsně před nanesením roztoku na papír.
Veškeré kouzlo kyanotypie spočívá ve dvou železných solích, které se rozpouštějí ve vodě, uchovávají odděleně a spojují se až v poslední chvíli. Recept je po pochopení své logiky překvapivě jednoduchý. Právě tato logika, nikoli gramy odměřené na miligram přesně, rozhoduje o zdaru kopie.
Ve zkratce, ve 4 krocích:
- Připravte odděleně oba roztoky
- Smíchejte je ve stejných dílech těsně před použitím
- Uchovávejte roztoky v oddělených lahvičkách
- Naneste roztok na papír a přejděte ke zhotovení kopie
Tato stránka shrnuje to nejdůležitější z přípravy roztoků, jejich poměrů, ředění a pořadí úkonů. Je součástí kompletního průvodce kyanotypií, který zasazuje tento recept do celého postupu, od papíru po expozici.
Dva roztoky v receptu na kyanotypii
Klasický recept, zvaný Herschelův recept, stojí na dvou železných solích, které se připravují jako samostatné roztoky. První je citran železitoamonný, zelenožlutý prášek, citlivý na ultrafialové světlo, jakmile je ve spojení s druhou solí. Druhou je hexakyanoželezitan draselný, krystalický červenooranžový prášek, který dodává ionty nutné pro vznik modři.
Žádná z těchto dvou solí sama obraz nevytvoří. Citran železitý je fotocitlivá složka, ta, kterou UV záření přemění. Hexakyanoželezitan je vývojka této přeměny, partner, který se spojuje s redukovaným železem, aby zafixoval barvu. Teprve jejich setkání, výhradně ono, vytváří povrch schopný vykreslit obraz na slunci.
Každá sůl má svou vlastní roli a svá vlastní opatření, která podrobně popisují články věnované chemikáliím pro kyanotypii. Chcete-li jednu či druhou pochopit do hloubky, stránka o citranu železitoamonném a stránka o hexakyanoželezitanu draselném popisují jejich povahu a chování.
Poměry ve stejných dílech
Pravidlo, které řídí celý recept, se vejde do tří slov, tedy ve stejných dílech. Připravují se dva roztoky o stejné koncentraci, poté se smíchají ve stejných objemech v okamžiku zcitlivování papíru. Jedna pipeta roztoku A na jednu pipetu roztoku B, tento jednoduchý poměr slouží jako výchozí bod.
V dílenské praxi se každý roztok připravuje z prášku odměřeného pro přesný objem vody, což ušetří přesné váhy i výpočty. Sada pro kyanotypii Sténoflex naproti tomu dodává oba roztoky již naředěné, tedy lahvičku hexakyanoželezitanu a lahvičku citranu, spolu se dvěma pipetami k odběru stejných objemů bez odhadování.
Tento poměr jedna ku jedné je osvědčená rovnováha, kterou lze upravit. Lze jej mírně posunout a změnit tak výsledek, více hexakyanoželezitanu směřuje k chladnější a kontrastnější modři, více citranu k jemnější modři, ale tyto odchylky patří k dolaďování. Výchozím bodem zůstává vždy smíchání ve stejných dílech.
Dva objemy připravené odděleně před smícháním. Koncentrace a množství vyčtete z návodu k použití, nikoli z tohoto obrázku.
Příprava jednotlivých roztoků
Co se týče množství, receptura Royal Society of Chemistry počítá s 5 g hexakyanoželezitanu draselného rozpuštěného v 50 cm³ vody a odděleně s 9 g citranu železitoamonného v 50 cm³ vody.
Každý roztok se připravuje při okolním světle, bez nutnosti úplné tmy, protože dokud obě soli zůstávají oddělené, nemůže vzniknout žádný obraz; citlivá se stává až jejich směs, kterou připravujte mimo ostré světlo. Pracujte v rukavicích a ve větrané místnosti. Prášek sypte do vody, nikoli naopak. Míchejte do úplného rozpuštění.
Na vodě záleží. Demineralizovaná voda dává nejstabilnější a nejrovnoměrnější roztoky, protože vodní kámen a některé ionty v kohoutkové vodě mohou zakalit lázeň nebo označit papír drobnými body. Jinak pro začátek postačí kohoutková voda s nízkým obsahem vápníku, ale demineralizovaná voda zůstává nejjistější volbou.
Důležitá je i teplota vody. Vlažná, nikdy horká voda rozpouští soli rychleji a úplněji než studená. Poté nechte roztok několik hodin odpočívat chráněný před světlem před prvním použitím, dokud se rozpouštění nedokončí a případné nečistoty neusadí.
Shrnutí přípravy obou roztoků:
- 5 g hexakyanoželezitanu draselného;
- 9 g citranu železitoamonného;
- dvakrát 50 cm³ demineralizované vody, spíše vlažné než studené;
- dvě neprůhledné nebo tónované lahvičky, jedna na každý roztok;
- malá nádobka na směs pro daný den;
- dvě pipety k odběru stejných objemů;
- rukavice a větraná místnost.
Ředění a koncentrace
Koncentrace roztoků není absolutní hodnota, volí se podle požadovaného výsledku a podkladu. Běžné recepty se pohybují kolem koncentrovanějšího roztoku citranu železitého než roztoku hexakyanoželezitanu, často v poměru zhruba jedna ku dvěma, ale vyvážené recepty se stejnými koncentracemi fungují velmi dobře a nejsnáze se dávkují.
Receptura Royal Society of Chemistry zmíněná výše to dokládá příkladem, s 9 g citranu na 5 g hexakyanoželezitanu ve stejném objemu vody.
Koncentrovanější roztok ukládá na papír více citlivé látky a dává hustší modři, za cenu rizika zrnitého povrchu při příliš velkém nánosu. Zředěnější roztok vytváří světlejší modři a jemnější přechody, užitečné pro choulostivé kopie, ale vyžaduje lépe zvládnutou expozici.
U prvního receptu je nejmoudřejší držet se koncentrací předepsaných sadou nebo návodem k použití, poté je upravovat, jakmile máte vlastní vodítko. Ředění je páka, jejíž používání se učíte po několika kopiích, nikoli proměnná, kterou zkoumáte hned na prvním listu.
Smíchání těsně před použitím
Zde je ústřední úkon receptu. Oba roztoky se smíchají až ve chvíli zcitlivování papíru, v malé nádobce, nalitím stejných objemů od každého. Směs získá charakteristický zelenožlutý odstín. Jen tento spojený roztok je citlivý na UV záření.
Po smíchání se roztok pomalu rozkládá a uchovat jej lze jen týden, chráněný před světlem a vzduchem. Připravte proto množství potřebné pro práci toho dne, ani více, ani méně. Počítejte zhruba s množstvím, které stačí k nanesení na plánované listy. Směs uchovávaná déle ztrácí citlivost a může dávat matné nebo zamlžené kopie.
Tento spojený roztok, připravený k použití a používaný ještě vlhký, se někdy nazývá metodou wet, na rozdíl od papíru, na který se roztok nanese a který se poté usuší. Má svá specifika. Mění způsob expozice i pokládání předmětů.
Jakmile je roztok připraven, zbývá jej správně nanést na podklad. Tam, kde recept končí, přebírá štafetu papír: nanášení štětcem nebo nasáknutím, volba gramáže a sušení.
Uchovávání roztoků odděleně
Dokud zůstávají oddělené, oba roztoky železa se uchovávají dlouho, několik měsíců a často i déle, v neprůhledných nebo tónovaných lahvičkách uložených chráněně před světlem a v chladu. Právě proto, že se uchovávají odděleně, je postup tak úsporný. Míchá se jen denní dávka. Zásoba zůstává nedotčená.
Že roztok zestárl, naznačuje několik znamení, trvalé zakalení, usazenina, která se znovu nerozpustí, nebo barva, která se zřetelně liší od původní. Roztok citranu železitého je nejcitlivější, může vytvářet plísně, pokud voda nebo lahvička nejsou čisté.
Bezpečná manipulace s receptem
S oběma solemi se zachází opatrně, aniž by bylo třeba propadat přehnaným obavám. Noste rukavice, pracujte ve větrané místnosti, nejezte a nepijte poblíž. Prášky i roztoky uchovávejte mimo dosah dětí.
Podle karty Royal Society of Chemistry obě soli dráždí kůži a oči. Hexakyanoželezitan dráždí také dýchací cesty, proto ochranné brýle doplňují rukavice.
Pokud jde o odpad, použité lázně slévejte dohromady, nechte usadit pruskou modř, sraženinu zfiltrujte a tyto vody nikdy nevylévejte do zahrady, rybníčku ani vodního toku.
Slovo hexakyanoželezitan někdy děsí, neprávem. Tato sůl není volný kyanid, její atomy jsou pevně vázány na železo a při dávkách používaných v postupu je málo toxická, pokud ji nikdy nevystavíte styku s kyselinou.
Hexakyanoželezitan je v dávkách používaných v tomto postupu málo toxický, ale při styku s kyselinou nebo v roztoku působením UV záření může uvolňovat kyanid. Při styku se silnou kyselinou uvolňuje velmi toxický kyanovodík. Royal Society of Chemistry radí při likvidaci lázní ověřit, že ve dřezu již není žádná kyselina.
Pruská modř vzniklá na konci je ostatně tak stabilní, že se používá v lékařství. Toto upřesnění, ochranné postupy a zacházení s oplachovou vodou rozvádí s nuancemi článek o bezpečnosti kyanotypie.
Od směsi ke kopii
Recept se tedy shrnuje do několika málo věcí, dvou roztoků železa připravených odděleně, uchovávaných chráněně před světlem a spojených ve stejných dílech těsně před nanesením roztoku na papír. Zbytek se rozhoduje při nanášení, expozici na slunci a oplachování, které promění tento skromný zelenožlutý roztok v hlubokou pruskou modř. Při oplachování kopie odejdou s vodou produkty, které pod předměty zůstaly nazelenalé, a na papíře zůstane jen modř.
Aby bylo možné přejít od receptu k praxi, aniž byste hledali každé činidlo zvlášť a dávkovali naslepo, Sada pro kyanotypii Sténoflex obsahuje dvě lahvičky s roztokem, akvarelový papír a pipety s návodem k použití.
Eric Marais — Fotograf, autor dvou knih o fotografování dírkovou komorou (vydavatelství Pearson) a tvůrce Sténoflexu. Od samého počátku vede úvodní workshopy alternativní fotografie, od fotografování dírkovou komorou po kyanotypii.