Titul první fotografky, který bývá často připisován Anně Atkins, zůstává předmětem diskuse, ale jisté je, že je autorkou první knihy ilustrované fotografiemi, Photographs of British Algae, zahájené v roce 1843.
Jméno Anny Atkins se vrací téměř vždy se stejnou formulí, první fotografka, jako by byl titul samozřejmý. Popisuje však skutečnost nuancovanější, než se zdá, protože vše závisí na tom, co rozumíme fotografem a k jakému datu klademe začátek fotografie.
Tato stránka se zaměřuje právě na otázku statusu, nikoli na život Anny Atkins ani na její knihu o sobě, ale na to, co se za tímto výrazem skrývá a co je na něm skutečně pevné.
Navazuje na úplnější portrét botaničky, který najdete na stránce Anna Atkins a kyanotypie. Zapadá také do velkých dějin kyanotypie. Pokud vám modrý postup zatím příliš známý není, kompletní průvodce kyanotypií vysvětluje jeho základy.
Čeho Anna Atkins nepochybně dosáhla
Jedna skutečnost sotva podléhá diskusi. Anna Atkins uplatňuje kyanotypii, právě vynalezenou Johnem Herschelem v roce 1842, v botanice hned následujícího roku a své tabule s řasami shromažďuje v díle nazvaném Photographs of British Algae: Cyanotype Impressions.
Tato kniha je velmi často uváděna jako první dílo ilustrované fotografiemi, částečně rozeslané jejím vědeckým korespondentům. Královská botanická zahrada v Edinburghu upřesňuje, že vyšla ve třech svazcích, publikovaných po částech v letech 1843 až 1853.
Pokud zvolila řasy, bylo to proto, že se jako přírodovědkyně snažila své vzorky znázornit přesně. Jejich jemné, průhledné a větvené tvary kreslení odolávaly, zatímco kontaktní kyanotypie je zachycovala věrně.
Právě tento status je nejpevnější a nejlépe doložený. Před ní už fotografické obrazy existují, ale shromáždit v knize soubor obrazů získaných fotografickým postupem bylo novým počinem, který uskutečňuje žena.
To, co činí toto prvenství obhajitelným, spočívá spíše v soudržnosti díla než v pouhé časové prioritě.
Anna Atkins se nespokojí s tím, že by do jinak rytinami nebo litografiemi vybavené knihy vložila několik fotografických kopií. Vytváří celek, v němž je každá tabule kyanotypickým obrazem a v němž je i samotný text zapsán kontaktně rukou, takže celý svazek vzniká stejným fotografickým gestem.
Právě tato jednota postupu, stránku za stránkou, vede historiky k tvrzení, že jde o první knihu zcela ilustrovanou fotografiemi, nikoli o knihu ozdobenou fotografiemi mezi jinými technikami.
Anna Atkins, Ulva lactuca, kolem roku 1853, kyanotypie. The Metropolitan Museum of Art, 2005.100.557 (142). Volné dílo. Zdroj: The Metropolitan Museum of Art · Gilman Collection.
Proč je třeba k titulu první fotografky přistupovat opatrně
Obtíž spočívá ve slově fotograf, které nemá jedinou definici. Fotografie vzniká na přelomu roku 1839 s daguerrotypií a prvními postupy na papíře. Několik žen v těchto úplně prvních letech obsluhuje fotoaparát nebo vytváří obrazy, někdy bez trvalé stopy a bez jména spojeného s jejich pokusy.
Archivy z tohoto prvního desetiletí jsou kusé, mnoho kopií zmizelo nebo kolovalo bez podpisu, takže představa úplně první závisí převážně na tom, co přežilo a co se někdo postaral uchovat.
Podle toho, zda počítáme první ženu, která vydala knihu fotografií, první, která exponovala rostlinu na citlivém podkladu, nebo první, která držela fotoaparát, se odpověď mění.
Anna Atkins ostatně pracuje kontaktně, bez objektivu i bez camera obscura, tím, že jednoduše pokládá své sušené řasy na senzibilizovaný papír, který vystavuje slunci, což vzdaluje její praxi od představy, kterou si spontánně děláme o fotografovi v běžném smyslu. Chcete-li si postup vyzkoušet, Sada pro kyanotypii Sténoflex obsahuje obě železné soli, akvarelový papír a pipety.
Výraz první fotografka tedy vychází spíše z pohodlné zkratky než z prokázané skutečnosti, pravdivé v přesném smyslu a diskutabilní v absolutním pojetí. Nejopatrnější formulace, kterou obvykle přijímají historici, ji představuje jako autorku první knihy ilustrované fotografiemi, což zůstává mimořádným titulem a nic jí nepřisuzuje, co by nešlo ověřit.
Anna Atkins, Polysiphonia violacea, kolem roku 1853, kyanotypie. The Metropolitan Museum of Art, 2005.100.557 (12). Volné dílo.
Průkopnická postava za hranicí titulu
Přesný status je nakonec méně důležitý než to, co vypovídá o době. Anna Atkins (1799-1871) zaujímá vzácné místo ve vědě a obrazu své doby, v období, kdy ženy měly k publikovaným vědeckým pracím jen omezený přístup. Její dílo poprvé tak zřetelně spojuje botaniku, tisk a rodící se fotografický postup.
Právě v tom spočívá zřejmě její hluboká výjimečnost, více než v závodu o první místo. To, že fotoaparát držely před ní i jiné ženy, nic neubírá na významu její knihy, která zůstává milníkem citovaným ještě téměř dvě století poté. Dějiny kyanotypie ji kladou na úplný začátek dobrodružství modři.
Odebrat jí absolutní titul první fotografky ji tedy nijak neumenšuje, jen to vzdává spravedlnost bohatší a méně jednoznačné skutečnosti, než je ustálená formule.
Eric Marais — Fotograf, autor dvou knih o dírkové komoře (nakladatelství Pearson) a tvůrce Sténoflexu. Od počátku vede úvodní workshopy alternativní fotografie, od dírkové komory po kyanotypii.