Nikdo camera obscura v pravém slova smyslu nevynalezl. Jev popsal již v 5. století před naším letopočtem v Číně Mozi, poté Aristotelés. První vědecké vysvětlení podal kolem roku 1000 Ibn al-Haytham.
Rádi bychom camera obscura přiřadili jméno, jako to děláme u žárovky nebo telefonu. Upřímná odpověď je nuancovanější, protože jde méně o vynález než o přírodní jev, který lidé pozorovali a pak pomalu chápali po více než patnáct staletí.
Než začneme hledat viníka, připomeňme si, o čem mluvíme. Camera obscura, neboli temná komora, je uzavřená místnost nebo schránka, v níž malý otvor propouští světlo a promítá na protější stěnu převrácený obraz toho, co je venku.
Podrobnosti o principu camera obscura jsou vysvětleny zvlášť a náš průvodce zasazuje tento jev do celku práce s dírkovou komorou; zde sledujeme stopu těch, kdo jej spatřili jako první.
Jev, který se pozoruje, aniž by byl vynalezen
Nejdřív je třeba pochopit, že žádná dílna ani konstrukční kancelář camera obscura jednoho krásného rána nevyrobily. Jev existuje všude tam, kde světlo prochází úzkým otvorem. Pravděpodobně si ho lidé všimli dávno předtím, než se někdo namáhal jej zapsat, pod listovím plným otvorů nebo ve špatně spojeném stanu.
Proto se skutečná otázka mění v „kdo jej popsal a kdo jej nakonec vysvětlil“. Mezi pouhým zjištěním zvláštního jevu a pochopením jeho příčiny leží celá cesta a právě ta rozděluje role.
První písemné stopy ve starověku
Nejstarší zmínky se obvykle datují do 5. století před naším letopočtem. V Číně filozof Mozi a jeho škola popisují převrácený obraz vytvářený světlem procházejícím malým otvorem, což je jeden z prvních známých popisů tohoto jevu.
V řeckém prostředí se často připisuje Aristotelovi ze 4. století před naším letopočtem pozorování obrazů slunce promítaných na zem skrz mezery v listoví nebo malý otvor. Ptá se na tyto světlé skvrny, aniž by však podal úplné geometrické vysvětlení.
Tato svědectví jsou důležitá, protože ukazují, že byl jev znám velmi brzy a na různých kontinentech. Zůstávají však pozorováními. Zaznamená se, že se věc děje, ale ještě se neumí přesně říci proč.
Ibn al-Haytham a první přesný popis
Zlom přichází kolem roku 1000 s učencem Ibn al-Haythamem, v Evropě známým pod latinizovaným jménem Alhazen. Ve svém Pojednání o optice metodicky zkoumá světlo vstupující malým otvorem do temné místnosti a navrhuje první vědecký popis jevu.
Jeho přínos spočívá méně v tom, že camera obscura spatřil, než v tom, že ji vysvětlil, opíraje se o myšlenku, že se světlo šíří přímočaře. Tato úvaha dodnes zakládá optiku dírkové komory. Právě tento přechod od pozorování k důkazu mu zajišťuje místo.
Připsat mu vynález camera obscura by proto bylo přehnané, protože Mozi a Aristotelés se o ní zmiňovali dávno před ním. Právě s ním však camera obscura přestává být kuriozitou a stává se pochopeným a opakovatelným optickým principem.
Proč nelze určit jediného vynálezce
Kdybychom měli rozdělit zásluhy, řekli bychom, že starověk pozoroval, Alhazen vysvětlil a renesance udělala z camera obscura nástroj v rukou malířů a kreslířů, až po Leonarda da Vinciho. Samotný název camera obscura jí dal v roce 1604 Johannes Kepler. Toto umělecké využití camera obscura je jiný příběh, kterému se věnujeme zvlášť.
| Období | Postava | Přínos |
|---|---|---|
| 5. století před naším letopočtem | Mozi a jeho škola | Popis převráceného obrazu |
| 4. století před naším letopočtem | Aristotelés | Pozorování obrazů slunce |
| Kolem roku 1000 | Ibn al-Haytham | Vědecké vysvětlení |
| 1604 | Johannes Kepler | Název camera obscura |
Každý zdědil poznání po předchůdcích a předal štafetu dalším, takže autorství se rozpouští v řetězci, místo aby se upnulo k jednomu jménu. To je ostatně vlastnost velkých vědeckých myšlenek, které zrají po vrstvách a nevyrážejí z jednoho osamoceného záblesku.
Trvalé zachycení tohoto obrazu bude vyžadovat počkat na chemii 19. století, poslední etapu historie camera obscura a dírkové komory, která začala v Číně a v Řecku.
Od camera obscura k dnešní dírkové komoře
Při sledování této linie zaráží, že princip se od dob Mozi nepohnul ani o píď. Uzavřený prostor, nepatrný otvor, převrácený obraz. Stejné ingredience procházejí dvaceti pěti stoletími, aniž by zestárly.
Přesně to držíte v rukou s moderní dírkovou komorou, přímou dědičkou camera obscura, kterou před námi popsalo tolik pozorovatelů. Camera obscura si ostatně můžete vyrobit vlastníma rukama, abyste pozorovali tento promítaný obraz, nebo přejít rovnou k fotografování s dírkovou komorou Sténoflex.
Vidět, jak se obraz tvoří ve schránce, znamená znovu pro sebe prožít to, co spojuje starověký úžas s fotografií.
Eric Marais — Fotograf, autor dvou knih o fotografování dírkovou komorou (nakladatelství Pearson) a tvůrce Sténoflexu. Od počátku vede úvodní workshopy fotografování dírkovou komorou a analogového vyvolávání.
Sténoflex v ruce.