Zvolte digitální fotografii, chcete-li rychle a ostře zachytit plynoucí život, a dírkovou komoru, chcete-li zpomalit, exponovat sekundy či minuty a vytvářet obraz od začátku do konce: ani jedno nenahrazuje to druhé.
Otázka se vrací často, zřídka položená neutrálně: dírková komora proti digitálu, jako by se muselo rozhodnout, jako by jedno mělo zvítězit. Jsou to dva způsoby, jak přistupovat ke stejné věci, tedy k tvorbě obrazu, ale s tak odlišným vztahem k času, že je těžké uvěřit, že jde o stejné gesto.
Pokud vás samotný postup stále zajímá, jeho základy shrnuje kompletní průvodce dírkovou komorou.
V čem je digitál skvělý
Řekněme si to hned, protože by bylo nepoctivé to zamlčet: digitální fotoaparát je mimořádný nástroj a na svém poli nemá konkurenci.
Je okamžitý, zastaví pohyb na tisícinu sekundy, dává ostrost, které se dírková komora nikdy nepřiblíží a dává vám tisíc snímků, aniž by stál cokoli navíc kromě elektřiny. Expozice se nastaví sama, výsledek vidíte hned na displeji a když se to nepovede, začnete znovu. Je to rychlé, spolehlivé, nepřeberné a pro velkou část toho, co se fotí každý den, je to přesně to, co je třeba.
Pro běžící dítě, jídlo dřív, než vychladne, nebo vzpomínku zachycenou bez přemýšlení digitál vyhrává bez diskuse a dírková komora by byla dokonce špatnou volbou. Uznat to dírkové komoře nic neubírá, naopak to pomáhá pochopit, proč se o ni stále zajímáme.
Co dírková komora umí a digitál nedává
Dírková komora dělá všechno naopak. Je pomalá tam, kde je ten druhý okamžitý, měkká tam, kde je druhý ostrý, jedinečná tam, kde je druhý nekonečný, ruční tam, kde je druhý automatický.
Bez objektivu otvor světlo nesbíhá, ale svou malostí je filtruje, což dává obraz zahalený lehkou neostrostí a téměř nekonečnou hloubkou ostrosti, v níž jsou popředí i horizont zobrazeny se stejnou přibližností.
Žádná digitální optika tento vzhled doopravdy nereprodukuje, protože nevzniká nastavením, ale absencí čočky. Vše, co tvoří efekt dírkové komory, od vinětace po šmouhy dlouhých expozic, vychází z téže příčiny.
Expoziční čas mění všechno
Zatímco digitál exponuje na tisícinu sekundy, dírková komora exponuje sekundy, minuty, někdy i déle, a právě tato pomalost tvoří samotné jádro postupu. Přístroj už nezaznamenává okamžik, zaznamenává trvání: mraky se protahují, voda se mění v hedvábí, kolemjdoucí, který se nezastaví, nakonec z obrazu zmizí. Už nefotografujete scénu, fotografujete plynutí času nad touto scénou.
Zbývá ještě gesto. S dírkovou komorou schránku pevně usadíte, odhadnete světlo, otevřete, čekáte a pak sami vyvoláte v lázních a obraz se vám objeví před očima. Nic není automatické, vše máte ve svých rukou a získaný obraz je jedinečný, vyrobený ručně od začátku do konce.
Dva vztahy k času místo jednoho vítěze
Právě tady přestává být srovnání soubojem. Digitál vám dá výsledek hned a chcete další. Dírková komora vás nechá čekat a nutí vás zpomalit. Tyto dvě logiky neměří totéž.
Jeden hledá efektivitu, tedy dokonalý obraz s nejmenším úsilím, v čemž exceluje. Druhá hledá čekání, díl náhody, překvapení z objevu toho, co světlo uložilo během oněch dlouhých vteřin, kdy jste nic neviděli.
Žádná z nich není nadřazená. Odpovídají na různé touhy a mnoho fotografů provozuje obě, aniž by v tom viděli sebemenší rozpor.
Dírková komora na digitálním fotoaparátu
Ostatně oba světy nejsou nepropustné, což je dobrá zpráva, pokud už tělo fotoaparátu vlastníte. Lze sundat objektiv zrcadlovky nebo bezzrcadlovky a nahradit jej krytkou těla s dírkou, čímž na digitálním snímači získáte měkkost a nekonečnou hloubku ostrosti tohoto postupu, navíc s pohodlím okamžitého náhledu.
Chcete-li ji vyrobit, provrtá se do středu krytky těla otvor o průměru pět až deset milimetrů a z vnitřní strany se přilepí čtvereček tenkého hliníku propíchnutý jehlou, ledaže si koupíte krytku již s otvorem pro svůj bajonet. Na snímači se expozice pohybuje od zlomku sekundy na plném slunci po několik sekund v interiéru. K jejímu zkrácení lze zvýšit ISO.
Dírková komora na digitálním fotoaparátu má svůj postup a svá omezení: je to dobrý způsob, jak ochutnat tento vzhled bez doteku chemie, i když se tím ztrácí dlouhá analogová expozice a gesto vyvolávání.
Co zvolit podle toho, co hledáte
Pokud potřebujete dokumentovat plynoucí život, rychle a spolehlivě, zůstaňte u digitálu, je to správný nástroj a dírková komora by vám přinesla jen frustraci. Pokud jste pokročilý analogový fotograf hledající velmi velký formát a kontrolovanou ostrost, dírková komora také není vaším polem.
Ale pokud cítíte, že fotografování se stalo příliš snadným, příliš rychlým, příliš jistým a že máte chuť zpomalit, vytvářet obraz místo jeho zachycení, znovu najít čekání a překvapení, pak vám dírková komora nabídne přesně to, co vám digitál přestal dávat. Dírková komora nabízí jiný vztah k času a ke světlu.
Chcete-li udělat první krok, aniž byste hned narazili na chemii, Sténoflex, sada dírkové komory s minilaboratoří, sdružuje v jedné krabici camera obscura s otvorem, fotocitlivý papír, vývojku, ustalovač, červenou fólii pro bezpečnostní osvětlení a tabulku expozičních časů, tedy vše pro první snímky od focení po fotografickou kopii.
Tento nástroj byl navržen ve Francii v roce 2009 pro první seznámení s technikou a používáme ho na workshopech, aby první fotografie vznikla během jednoho sezení. Pokud před rozhodnutím srovnáváte více sad s dírkovou komorou, projděte kritéria jedno po druhém.
Dva způsoby, jak vidět svět
Digitál zastavuje okamžik, ostrý a nekonečný. Dírková komora zaznamenává trvání, měkké a jedinečné. Ani jedno nenahrazuje to druhé. Jedno zachycuje svět takový, jaký je, druhé uchovává stopu času, který nad ním plyne.
Dírková komora vám neudělá lepší fotografie než váš digitální fotoaparát. Udělá vám jiné fotografie. Často právě proto se k ní lidé vracejí.
Eric Marais — fotograf, autor dvou knih o dírkové komoře (nakladatelství Pearson) a tvůrce Sténoflexu. Od počátku vede úvodní workshopy dírkové komory a analogového vyvolávání.
