S dírkovou komorou se obvykle pojí papír, chemie a dlouhá analogová expozice, ale celý postup stojí na jediné věci, na otvoru, který nahrazuje objektiv. Nic nebrání tomu umístit tento otvor před digitální snímač. Pokud už vlastníte zrcadlovku nebo bezzrcadlovku, můžete ochutnat vzhled dírkové komory bez lázní ani temné komory, když objektiv nahradíte krytkou s otvorem. Tato stránka vysvětluje, jak proměnit digitální fotoaparát v dírkovou komoru pomocí krytky s otvorem. Poté popisuje, jak nastavit focení.
Ve zkratce, v 7 krocích:
- Vyberte krytku těla odpovídající bajonetu vašeho fotoaparátu, už s otvorem nebo k samostatnému provrtání
- Do středu krytky vyvrtejte otvor o velikosti pět až deset milimetrů
- Zevnitř přilepte čtvereček tenkého hliníku propíchnutý jehlou a zbavený otřepů
- Našroubujte nebo zacvakněte krytku na místo objektivu
- Přepněte tělo do manuálního režimu, bez zaostřování
- Umístěte fotoaparát na stativ a spouštějte samospouští nebo dálkovým ovládáním
- Upravte expoziční čas a ISO podle displeje a histogramu
Je to pohodlný vstup do tématu, který dává měkkost a hloubku ostrosti tohoto postupu spolu s pohodlím okamžitého náhledu. Pokud princip otvoru zůstává nejasný, základy vysvětluje úplný průvodce dírkovou komorou.
Princip dírkové komory na digitálním těle
Přístroj s výměnným objektivem, zrcadlovka nebo bezzrcadlovka, vystaví snímač světlu, jakmile sejmete optiku. Na její místo našroubujete nebo zacvaknete krytku těla s otvorem. Světlo pak dopadá na snímač už jen tímto drobným otvorem, přesně tak, jako by dopadalo na papír na dně schránky.
Snímač tehdy hraje roli citlivé plochy a zaznamenává obraz promítaný otvorem, s tou obalující měkkostí, která je pro tento postup typická, jen s tím rozdílem, že výsledek se zobrazí na displeji, místo aby dřímal v emulzi. Vše záleží na vzdálenosti mezi otvorem a snímačem. Ta nahrazuje ohniskovou vzdálenost a rozhoduje o kompozici, na těle fotoaparátu je krátká a dává dosti široký záběr.
Snímač nahrazuje papír: světlo se k němu dostává jen otvorem v krytce.
Provrtat krytku, nebo ji koupit už s otvorem
K témuž výsledku vedou dvě cesty a volba závisí hlavně na chuti si něco vyrobit.
Nejjednodušší je koupit krytku s již hotovým otvorem, prodávanou pro bajonet vaší značky, s kalibrovaným a čistým otvorem. Je to jistá cesta bez rizika pro snímač a bez zkoušení naslepo. Stojí jen pár eur.
Druhá cesta, více v duchu dírkové komory, spočívá v tom, že provrtáte běžnou krytku těla. Do jejího středu vyvrtáte otvor o velikosti pět až deset milimetrů, poté přes něj zevnitř nalepíte malý čtvereček tenkého hliníku s pravým otvorem propíchnutým jehlou a zbaveným otřepů brusným papírem. Postup je stejný jako u schránky a podrobně ho popisuje článek jak vyrobit dírkovou komoru. Logika průměru otvoru platí stejně, protože menší otvor dává obraz ostřejší, ale tmavší.
Nastavení digitální dírkové komory při dlouhé expozici
Bez objektivu fotoaparát už neměří clonu a nezaostřuje, což nutí přejít na ruční ovládání a uvažovat jinak.
Tělo musí být v manuálním režimu, protože automatika bez optiky nedokáže pracovat. Zaostřovat se rovněž nedá, protože dírková komora vykresluje celé pole se stejnou přibližností, od popředí až po horizont.
Otvor propouští velmi málo světla, což odpovídá nepatrné cloně a vyžaduje dlouhé expozice, od zlomku sekundy na plném slunci po několik sekund v interiéru. Stativ se rychle stává nezbytným. Samospoušť nebo dálkové ovládání pak zabraňují rozmazání otřesem při spuštění.
Co se týká citlivosti, ISO zvyšujete, abyste zkrátili expoziční čas, když chybí světlo, za cenu trochu šumu, nebo je ponecháte nízké pro čistší obraz. Displej a histogram vám okamžitě ukážou, zda expozice drží. V tom spočívá veškeré pohodlí digitálu. Opravíte a začnete znovu, aniž byste cokoli zničili.
Jaký je skutečný výsledek na snímači
Obraz si zachovává měkkost typickou pro dírkovou komoru, tedy lehkou neostrost obalující celou scénu. Zůstává také téměř nekonečná hloubka ostrosti, v níž není nic skutečně ostré, ale vše drží v jedné rovině. V tomto ohledu snímač věrně zachycuje to, co otvor promítá.
Najdete také vztah k času, který je pro postup typický, protože dlouhá expozice natahuje pohyb, uhlazuje vodu a rozpouští kolemjdoucí. Je to skutečně dírková fotografie s jejím pomalým tempem.
Nenajdete však stříbrné zrno ani hmotu papíru. Snímač má svůj vlastní, hladší rukopis. Podíl chemické náhody mizí ve prospěch předvídatelnějšího výsledku. Vzhled je blízký, ale kůže obrazu není stejná.
Limity dírkové komory na digitálním fotoaparátu
Hlavní potíž spočívá v prachu na snímači. S otevřeným tělem a bez objektivu, který by ho chránil, je snímač vystaven částicím. Každé zrnko prachu je o to lépe vidět, že otvor vykresluje celé pole jednotně.
Mizí také gesto vyvolávání, při kterém se obraz vynořuje před vašima očima v lázni. Dostanete soubor, nikoli ručně zhotovenou fotografickou kopii. Okamžitý náhled ubírá postupu část čekání a překvapení. Není to ani vada, ani přednost, jen jiný vztah k obrazu, který podrobně rozebírá srovnání dírkové komory a digitálu pro ty, kdo váhají mezi oběma světy.
Pro koho je digitální dírková komora dobrým vstupem
Tento přístup vyhovuje tomu, kdo už vlastní zrcadlovku nebo bezzrcadlovku a chce si dírkovou fotografii vyzkoušet, aniž by investoval do chemie nebo se hned musel potýkat s papírem. Poznáte výsledek a naučíte se uvažovat v dlouhé expozici a manuálním režimu. Hned také uvidíte, zda vám pohled tohoto postupu něco říká.
Je to také dobré pole pro cvičení odhadu světla, protože okamžitý náhled slouží jako přímá zpětná vazba tam, kde analogová fotografie nutí čekat na kopii. Logika zůstává stejná jako u expozičního času u dírkové komory, ale testujete ji, aniž byste cokoli spotřebovali.
Zůstává však, že digitální dírková komora nenahrazuje úplný analogový zážitek, při kterém se papír nakládá v červeném světle a čeká se, aniž by bylo něco vidět, než se obraz vynoří ve vývojce. Pro prožití celého tohoto řetězce Sténoflex, sada dírkové komory s minilaboratoří spojuje v jedné krabici camera obscuru s otvorem, fotocitlivý papír, tekuté koncentráty vývojky a ustalovače ve dvou lahvičkách po 15 ml, červený filtr pro bezpečnostní osvětlení a tabulku expozičních časů. Sada byla navržena ve Francii v roce 2009 pro úvod do techniky. Je to nástroj, který používáme na workshopech, aby první fotografie prošla celým postupem během jednoho sezení.
Provrtané tělo a sada si neodporují. Jedno dává ochutnat výsledek bez chemie. Druhá umožňuje prožít postup od začátku do konce. Mnozí začínají tím prvním, než přejdou k té druhé.
Eric Marais — fotograf, autor dvou knih o fotografování dírkovou komorou (nakladatelství Pearson) a tvůrce Sténoflexu. Od samého počátku vede úvodní workshopy dírkové fotografie a analogového vyvolávání.