Pro výrobu dírkové komory v krabičce od zápalek propíchněte jehlou otvor v hliníkovém čtverečku nalepeném na okénko v pouzdru, začerněte vnitřek zásuvky a potom veďte za otvorem film 35 mm napnutý mezi dvěma kazetami a vložený v naprosté tmě.
Krabička od zápalek je pravděpodobně nejmenší fotoaparát, který si lze vyrobit. Je to dírková komora, která se vejde do dlaně a nabíjí se přímo kouskem filmu 35 mm. Tento miniaturní formát má vlastní logiku a vzhled obrazu, které mají s plechovkou od konzervy jen málo společného.
Stručně, v 8 krocích:
- Připravit krabičku od zápalek, dvě kazety s filmem 35 mm, hliníkový čtvereček, jehlu a černou lepicí pásku
- Propíchnout otvor v hliníkovém čtverečku otáčením jehly
- Vyřezat uprostřed pouzdra okénko o ploše jednoho čtverečního centimetru
- Začernit vnitřek zásuvky fixou nebo matnou barvou
- Nalepit proděravený hliník na okénko zevnitř a přes otvor položit klapku z černé lepicí pásky
- Provléct film za otvorem v naprosté tmě, z plné kazety do prázdné kazety
- Zalepit krabičku černou lepicí páskou a exponovat zvednutím klapky
- Posunout film otáčením přijímací kazety a poté ho vyvolat v dóze
Změna spočívá tady ve filmu. Místo exponování listu papíru ve velké krabici se za maličký otvor vede kousek filmu 35 mm, což dává snímky o velikosti jen několika centimetrů, zrnité a trochu snivé.
Zásady společné pro každou výrobu, tedy matná černá uvnitř a čistý otvor, zůstávají stejné jako u klasické dírkové komory a je jednodušší je zvládnout na plechovce od konzervy, než se pustíte do tohoto formátu. Pokud vám princip procesu stále není jasný, základy najdete v kompletním průvodci dírkovou komorou.
Proč krabička od zápalek mění hru
Krabička od zápalek je příliš malá na list fotocitlivého papíru a její výsuvná zásuvka nabízí právě místo pro průchod filmu. Tato vlastnost z formátu udělala klasiku fotografického kutilství.
Vnitřní zásuvka slouží jako uložení filmu a vnější pouzdro s otvorem se stává camerou obscurou. Film prochází krabičkou skrz naskrz a z každé strany vyčnívá jeho začátek, což umožňuje posouvat ho snímek po snímku bez otevření přístroje.
Stejný nápad lze přenést na zploštěnou plechovku od nápoje nebo na filmovou kazetu, ale krabička od zápalek zůstává nejdostupnější, protože v ní je vše již rozměrově připraveno pro film 35 mm.
Materiál pro dírkovou komoru z krabičky od zápalek
Tento formát si vystačí s velmi málem a to nejdůležitější najdete v kuchyňské zásuvce.
- Prázdná krabička od zápalek s nepoškozenou zásuvkou i pouzdrem.
- Dvě kazety s filmem 35 mm, jedna plná a jedna prázdná, která přijme exponovaný film.
- Malý čtvereček tenkého hliníku vystřižený z plechovky, ve kterém propíchnete otvor.
- Jemná jehla a brusný papír na odstranění otřepů.
- Neprůhledná černá lepicí páska na závěrku a utěsnění.
- Matná černá barva nebo černá fixa na vnitřek.
Prázdnou kazetu seženete v laboratoři, která dosud vyvolává analogové filmy, nebo obětováním dokončeného filmu. Slouží jako přijímací cívka a právě na ni se film navíjí, aby se posunul.
Propíchnutí otvoru a začernění krabičky
Otvor se propichuje do hliníkového čtverečku, nikdy do kartonu krabičky, který je příliš tlustý a vytvořil by hrubý okraj. Přesný postup, tedy otáčení jehlou, obrácení a zbroušení otřepu, je stejný jako u každé dírkové komory a podrobně je popsán v průvodci výrobou.
U tak krátkého formátu je vzdálenost mezi otvorem a filmem velmi malá, řádově dva centimetry, a otvor tedy musí zůstat malý, v dolní části obvyklého rozmezí 0,2 až 0,8 mm; Rayleighův vzorec dává přibližně 0,2 mm pro dva centimetry.
Logika průměru otvoru se tu projevuje výrazně, protože tak plochá krabička vyžaduje jemnější otvor než krabička hluboká.
Poté se uprostřed pouzdra vyřízne okénko o ploše jednoho čtverečního centimetru, vnitřek zásuvky se začerní fixou nebo matnou barvou a proděravený hliníkový čtvereček se nalepí zevnitř na okénko. Klapka z černé lepicí pásky přes otvor tvoří závěrku, kterou se pro expozici zvedne a hned zase sklopí.
Otvor se propichuje do hliníku nalepeného zevnitř na malé okénko; klapka z lepicí pásky slouží jako závěrka.
Vložení filmu 35 mm do krabičky
To je krok, který tento formát skutečně odlišuje, protože se nenabíjí list, ale pás filmu, a celá operace probíhá v naprosté tmě nebo v rukávovém vaku.
Film vychází z plné kazety, prochází zásuvkou krabičky od zápalek za otvorem a jeho začátek se upevní k prázdné kazetě, která ho přijme. Krabička se zavře a po všech okrajích utěsní černou lepicí páskou, přičemž obě kazety zůstanou vyčnívat po obou stranách.
Posun filmu z jednoho snímku na další
Pro posun na další snímek se přijímací kazeta otočí o několik otáček, čímž se za otvorem objeví kus neexponovaného filmu. Značka fixou na kazetě pomáhá měřit posun a zabraňuje překrytí dvou expozic.
Film 35 mm je výrazně citlivější než fotografický papír, což zkracuje expozice, ale vyžaduje vyvolávání filmu v dóze místo lázně papíru v misce. Je to jiná chemie než ta, která se obvykle používá při začátcích, jako u Sténoflex, sady dírkové komory s minilaboratoří, určené pro papír.
Po dokončení cívky čeká exponovaný film v přijímací kazetě. Vyvolejte ho v dóze po vložení v naprosté tmě nebo ho svěřte laboratoři, která dosud vyvolává analogové filmy.
Výpočet expozice u miniaturní dírkové komory
Velmi malý formát a malá ohnisková vzdálenost činí přístroj poměrně světelným a expozice se často počítají v sekundách na plném slunci, nikoli v minutách. Začněte tedy několika sekundami na plném slunci a poté expozici prodlužte při zatažené obloze nebo ve stínu.
Tato rychlost je ve srovnání s klasickým přístrojem velmi relativní a expozici je třeba stejně tak cítit, jako počítat. Pro odhad expozice vyjděte z obecných zásad expozičního času a pamatujte, že film je reaktivnější než papír.
V praxi si zapisujte každou expozici, její délku a světlo v daném okamžiku, protože u tak experimentálního formátu právě tento zápisník promění nepovedené snímky v metodu během jedné cívky.
Vzhled obrazu z velmi malého formátu krabičky od zápalek
Výsledný obraz je malý, velikosti průchodu filmu, a nese stopy procesu:
- viditelné zrno;
- okraje, kde se ztrácí světlo;
- občas perforace filmu zasahující do kadru.
Toto zasahování perforací, které není vadou, ale poznávacím znamením formátu, mnozí vyhledávají. Obraz vypadá, jako by byl zaznamenán přímo na filmu, bez ostrého rámečku těla fotoaparátu, což dává syrový vzhled, který dokáže vytvořit jen tento druh dírkové komory.
Je to spíš cesta průzkumu než přesnosti, kde se nepravidelnost přijímá jako materiál. Pro první povedený snímek bez dvojí obtíže vkládání filmu a vyvolávání v dóze zůstává nejpřímější cestou plechovka od konzervy s papírem a Sténoflex, sada dírkové komory s minilaboratoří nabízí její hotovou verzi, včetně temné komory, papíru, vývojky a ustalovače.
Krabička od zápalek si žádá píli, protože vkládání poslepu a posun filmu vyžadují trochu praxe, ale odmění se snímky, které nedá nic jiného, drobnými, nedokonalými a zcela vašimi.
Eric Marais — Fotograf, autor dvou knih o dírkové komoře (nakladatelství Pearson) a tvůrce Sténoflex. Od počátku vede úvodní workshopy dírkové fotografie a analogového vyvolávání.
